Proč děti chtějí pořád tu samou pohádku

Je večer a dítě vám podá knížku. Tu samou jako včera. A předevčírem. Znáte ji nazpaměť, dítě taky. Když přeskočíte jednu větu, hned si toho všimne. A na konci zazní: „Ještě jednou!“

Rodiče to znají všude na světě. Psycholožka Jessica Horstová z Univerzity v Sussexu píše, že děti běžně chtějí stejnou knížku nebo stejné video znovu a znovu. Dobrá zpráva: nejde o rozmar ani o lenost. Opakování dítěti pomáhá.

Ze stejné knížky se dítě naučí víc

Horstová s kolegy to v roce 2011 vyzkoušeli s tříletými dětmi. Pro pokus napsali knížky, ve kterých se objevila vymyšlená slova pro neznámé předměty. Jedno z nich bylo „sprock“, nástroj na míchání jídla.

Děti pak během jednoho týdne přišly třikrát na čtení. Jedna skupina slyšela při každé návštěvě třikrát po sobě stejnou pohádku. Druhá slyšela tři různé pohádky se stejnými novými slovy. Obě skupiny slyšely ta slova stejně často.

Výsledek byl jasný. Děti, které slyšely stejnou pohádku, si nová slova pamatovaly i o několik dní později. Děti z druhé skupiny si je na konci nevybavily o nic lépe, než kdyby jen hádaly. Pokus byl malý, zúčastnilo se ho 16 dětí. Podobně ale vyšly i starší studie, v nichž se dětem četl stejný příběh jednou, nebo třikrát.

Autorka to shrnula jednoduše: dítě nepotřebuje hromadu knížek, ale potřebuje se k nim vracet.

Proč to tak funguje

Při prvním čtení dítě sleduje hlavně děj. Kdo to je? Co se stane? Jak to dopadne? Na nic dalšího mu nezbývá pozornost.

Při dalším čtení už děj zná. A tak si začne všímat podrobností: slov, obrázků, toho, jak mluví vlk a jak medvěd. Horstová vysvětluje, že známý příběh snižuje nároky na pozornost. Dítě má volnou hlavu na nové slovo.

Do toho zapadá ještě jeden pokus. Vědci sledovali, na co se dívají sedmi- a osmiměsíční miminka. Odvracela se od věcí, které byly příliš jednoduché, i od těch, které byly příliš složité. Nejdéle vydržela u toho, co bylo tak akorát: trochu známé a trochu nové. Vědci to nazvali „efekt Zlatovlásky“, podle pohádky o holčičce, které chutnala jen kaše ani moc horká, ani moc studená. Pro malé dítě je oblíbená pohádka přesně taková. Zná ji, a přesto v ní pokaždé něco najde.

Známý konec je příjemný

Opakování také přináší radost. Horstová připomíná studie, ve kterých opakování zvýšilo potěšení z videa i z příběhu. Podobně je to i u dospělých. V jednom pokusu se čtenářům povídky většinou líbily víc, když znali konec předem. Studie má výmluvný název: „Prozrazený konec příběh nezkazí.“

Večer to má ještě jednu výhodu. Napětí z neznámého konce dítě nepotřebuje. Ví, že to dobře dopadne a že se všichni vrátí domů. Přímou studii o tom, že známá pohádka zrychlí usínání, ale nemáme. Víme jen, že pomáhá pravidelný večerní rituál, a stejná pohádka do něj přirozeně patří. Jak ho postavit, popisujeme v článku Večerní rituál pro děti.

Jak to vydržet

Po dvacátém čtení může únava přemoct i nejtrpělivějšího rodiče. Pár tipů:

• Nechte dítě dopovídat. Zastavte se před koncem věty a nechte ho doplnit slovo. Velký přehled 38 studií ukázal, že děti se z knížek naučí víc slov, když se jich při čtení ptáte a povídáte si s nimi, místo abyste jen četli.
• Ptejte se na obrázky. „Co myslíš, že má myška v košíku?“ Ze stejné stránky se tak stane nový rozhovor.
• Jedna stará, jedna nová. Nejdřív oblíbená pohádka, pak krátká nová. Dítě dostane jistotu i něco čerstvého.
• Střídejte hlas. Když už nemůžete, pusťte oblíbený příběh jako zvuk. Krátké pohádky najdete ve sbírce Krátké pohádky, delší v Pohádkách na dobrou noc. Předčítání ale poslech nenahradí. Proč je vlastní hlas rodiče tak důležitý, píšeme v článku Proč číst a vyprávět dětem před spaním.
• Nezkracujte. Dítě to pozná a rituál se zbytečně změní ve vyjednávání.

Kdy zbystřit

Chtít stále stejnou pohádku je u malých dětí běžné. Americký úřad CDC ale mezi možné známky autismu řadí, když dítě velmi těžce snáší i malé změny, musí dodržovat určitý postup nebo si hraje s hračkami pořád stejně.

Samo o sobě to nic neznamená. Zpozornět je dobré, když se přidají další věci. Například dítě se málo dívá do očí, nereaguje na své jméno, neukazuje na věci prstem nebo pomalu začíná mluvit. V tom případě se poraďte s pediatrem.

Poslechnout si „Vítr ve vrbách – Na říčním břehu“Další články