Tuhle pohádku napsal anglický spisovatel Rudyard Kipling, autor Knihy džunglí. Vyšla v roce 1902 ve sbírce pohádek o tom, jak zvířata přišla ke svým zvláštnostem. Kipling je původně vymýšlel pro své děti a vyprávěl je tak, aby se dobře poslouchaly nahlas. Tahle se odehrává na samém začátku světa, kdy zvířata teprve začínala pracovat pro člověka. Jen jeden velbloud uprostřed pouště se práci vyhýbal. Na všechno odpovídal jediným zabručením. Pohádku uzavírá krátká veselá píseň.
Poslouchat i jinde: Spotify · Apple Podcasts · YouTube Music · Pocket Casts · RSS
Na dobrý spánek: Proč číst a vyprávět dětem před spaním · Kolik spánku potřebují děti
Anglický spisovatel, narodil se v Indii, v Bombaji. Napsal Knihu džunglí o chlapci Mauglím. Pro svou dceru vymyslel vtipné pohádky o tom, jak zvířata přišla ke svému vzhledu (Just So Stories, 1902). V roce 1907 dostal Nobelovu cenu za literaturu.
Kapitoly
Číst celý text (855 slov)
Jak velbloud přišel ke hrbu
A teď přichází další příběh a ten vypráví, jak velbloud přišel ke svému velkému hrbu.
Úplně na začátku, když byl svět ještě docela nový a vůbec, zvířata teprve začínala pracovat pro Člověka. Tenkrát žil jeden Velbloud a bydlel uprostřed Vyjící pouště, protože nechtěl pracovat. A kromě toho sám taky pořádně vyl a bručel. Jedl klacíky a trní, suché keříky a bodláky a byl ukrutánsky líný. Když na něj kdokoli promluvil, řekl jen „Hrbf!“. Jen „Hrbf!“ a nic víc.
Brzy za ním v pondělí ráno přišel Kůň. Na hřbetě měl sedlo, v hubě uzdu, a řekl: „Velbloude, ó Velbloude, pojď ven a klusej jako my ostatní.“
„Hrbf!“ A Kůň odešel a pověděl to Člověku.
Brzy za ním přišel Pes. V tlamě nesl klacek a řekl: „Velbloude, ó Velbloude, pojď aportovat a nosit věci jako my ostatní.“
„Hrbf!“ A Pes odešel a pověděl to Člověku.
Brzy za ním přišel Vůl. Na krku měl dřevěné jho, aby mohl tahat pluh, a řekl: „Velbloude, ó Velbloude, pojď orat jako my ostatní.“
„Hrbf!“ A Vůl odešel a pověděl to Člověku.
Na konci dne svolal Člověk Koně, Psa a Vola dohromady a řekl: „Trojice, ó Trojice, je mi vás moc líto, když je svět ještě tak nový a vůbec. Ale ten Hrbf tamhle v poušti asi pracovat neumí, jinak by už tu byl. Tak ho nechám být. A vy musíte pracovat za dva, abyste to vynahradili.“
To Trojici náramně rozzlobilo, když byl svět ještě tak nový a vůbec. Sešli se na kraji pouště a radili se kolem ohně, dlouho a důkladně. Velbloud se tam přiloudal, žvýkal bodlák, ukrutánsky líný, a vysmál se jim. Potom řekl „Hrbf!“ a zase odešel.
Brzy nato tudy přišel Džin, který má na starosti Všechny pouště. Valil se v oblaku prachu, protože džinové takhle cestují vždycky. Je to totiž Kouzlo. Zastavil se, aby si s Trojicí popovídal a poradil se.
Kůň promluvil: „Džine Všech pouští, je správné, aby někdo lenošil, když je svět ještě tak nový a vůbec?“
„Jistěže ne.“
Kůň řekl: „Tak tedy, uprostřed tvé Vyjící pouště je jeden tvor. Sám taky pořádně vyje a bručí. Má dlouhý krk a dlouhé nohy a od pondělního rána nehnul prstem. Nechce klusat.“
Džin hvízdl a řekl: „Fíha! To je můj Velbloud, na to bych vsadil všechno zlato světa! A co on na to říká?“
„Říká ‚Hrbf!‘ A nechce aportovat a nosit.“
„A říká ještě něco jiného?“
Vůl řekl: „Jenom ‚Hrbf!‘ A nechce orat.“
„Dobrá. Já mu nějaký ten hrbf dám, když budete tak laskaví a chvilku počkáte.“
Džin se zahalil do svého prachového oblaku a vydal se přes poušť. Našel Velblouda, jak je ukrutánsky líný a prohlíží se v jezírku.
„Můj dlouhý bručavý příteli, co to slyším? Prý nic neděláš, když je svět ještě tak nový a vůbec.“
„Hrbf!“
Džin se posadil a bradu opřel o dlaň. Začal vymýšlet Veliké kouzlo a Velbloud se zatím prohlížel v jezírku.
„Od pondělního rána přiděláváš Trojici práci, a to všechno kvůli své ukrutánské lenosti.“ A vymýšlel kouzla dál, s bradou opřenou o dlaň.
„Hrbf!“
„Být tebou, už bych to neříkal. Ještě jednou a mohl bys toho litovat. Bručoune, chci, abys pracoval.“
A Velbloud řekl znovu „Hrbf!“. Ale sotva to dořekl, uviděl, jak se mu hřbet nafukuje. Byl na ten hřbet tak pyšný! A teď se nafukoval a nafukoval do velikého, kymácivého hrbfu.
„Vidíš to? To je tvůj vlastní hrbf. Můžeš si za něj sám, protože nepracuješ. Dnes je čtvrtek a ty jsi od pondělka, kdy začala práce, nic neudělal. Teď budeš pracovat.“
„Jak bych mohl, s tímhle hrbfem na zádech?“
„Ten je udělaný schválně, a to všechno proto, že jsi propásl ty tři dny. Teď budeš moct pracovat tři dny bez jídla. Uživíš se totiž ze svého hrbfu. A ať mi nikdy neříkáš, že jsem pro tebe nic neudělal. Pojď z pouště ven, jdi za Trojicí a chovej se slušně. A hezky si hrbfni!“
A Velbloud si hrbfnul, i s hrbfem, a odešel, aby se přidal k Trojici. Od toho dne až dodnes nosí Velbloud hrbf. Teď mu ale říkáme hrb, abychom ho neurazili. Jenže ty tři dny, které na začátku světa propásl, ještě pořád nedohnal. A slušně se chovat se ještě pořád nenaučil.
Velbloudí hrb je ošklivý hrb, uvidíš ho v zoo, kdo chce. Ale ošklivější je ten, co nám naroste, když se nám nechce.
Děti i dospělí, tě-tě-tě, když nemáme co dělat na světě, hrb nám naroste, velbloudí hrb, modrý a fialový jak modřina!
Vylezeme z postele s rozcuchanou hlavou a s hlasem jak zavrčení. Třeseme se, mračíme, bručíme a vrčíme na koupání, na boty i na hračky.
A chtělo by to kout jen pro mě, a vím, že pro tebe taky, když nám naroste hrb, velbloudí hrb, modrý a fialový jak modřina!
Na tuhle nemoc nepomůže sedět ani se s knížkou krčit u kamen. Ale vzít velkou motyku a lopatu k tomu a kopat, až se trošku zapotíš.
A pak uvidíš, že slunce a vítr a Džin zahrady k tomu ten hrb odnesli, ten hrozný hrb, modrý a fialový jak modřina!
Mám ho taky, stejně jako ty, tě-tě-tě, když nemám co dělat na světě. Hrb nám naroste všem, velbloudí hrb, dětem i dospělým!
O textu
- Jak velbloud přišel ke hrbu (How the Camel Got His Hump) – Rudyard Kipling
Volný český překlad z originálu upravený pro poslech (kratší věty, jednodušší jména a reálie), úpravy prošly lidskou revizí. Jak příběhy vznikají.




