Noční můry a noční děsy u dětí: jak je rozlišit a co dělat

Je půlnoc a z dětského pokoje se ozve křik. Běžíte tam. Někdy vás dítě obejme a vypráví, co se mu zdálo. Jindy sedí na posteli s otevřenýma očima, křičí a vás vůbec nevnímá. Vypadá to podobně, ale jsou to dvě různé věci. Každá chce, abyste se zachovali jinak.

Obojí je u dětí časté a většina dětí z toho vyroste. Zlé sny se ale občas zdají i dospělým.

Jak je rozeznat

Rozhoduje hlavně to, jestli je dítě vzhůru a kdy v noci se to stane.

Noční můra je zlý sen. Dítě se z něj probudí, bojí se a sen si pamatuje. Můry se zdají spíš k ránu, ve druhé půlce noci, kdy jsou sny nejživější.

Noční děs přichází brzy po usnutí, často dřív, než jdou spát rodiče. Dítě je tehdy v nejhlubším spánku. Křičí, kope, potí se nebo vyskočí z postele. Oči má otevřené, ale pořád spí. Většinou to skončí do čtvrt hodiny. Ráno si dítě nic nepamatuje. Děsy mívají hlavně menší děti, zhruba od 3 do 8 let.

Něco jiného je spánková obrna. Člověk se při usínání nebo probouzení na chvíli nemůže hýbat ani mluvit. S nočním děsem to nesouvisí.

Co je spouští

Často stačí, že je dítě přetažené nebo nemocné. Hluboký spánek může narušit i hluk nebo potřeba čůrat. Svou roli hraje také strach a stres: strašidelný film, hádka doma nebo starosti ve školce.

Někdy za tím jsou léky nebo nemoc, která ruší spánek. Třeba spánková apnoe, kdy dítě v noci chvílemi nedýchá, nebo syndrom neklidných nohou. Děsy a chození ve spánku se také dědí. Častěji je mají děti, jejichž rodiče nebo sourozenci je měli taky.

Když přijde noční můra

Dítě je vzhůru a potřebuje vás. Americká pediatrická akademie (AAP) radí:

• Přijďte co nejdřív. Řekněte mu, že jste u něj a nic se mu nestane.
• Nechte ho vyprávět, co se mu zdálo. Připomeňte mu, že sny nejsou skutečné.
• Pokud chce, nechte svítit světýlko.
• Podívejte se, jestli ho v pokoji něco neděsí, třeba stín na zdi. Když ano, odstraňte ho.
• Až bude klidné, pomozte mu znovu usnout.

Podle AAP můžou noční můry začít už v půl roce. Nejčastější jsou mezi 3 a 12 lety. Občasný zlý sen je tedy běžný i u školáků.

Když přijde noční děs

Tady je to naopak. Dítě spí, a když ho utěšujete nebo držíte, může se rozrušit ještě víc. Nejlépe uděláte, když:

• zůstanete v klidu a počkáte. Děs odezní sám.
• na dítě nemluvíte a nebudíte ho. Nemusí vás poznat a vyleká se.
• hlídáte, aby si neublížilo. Zasáhněte, jen když hrozí pád nebo úder. Pokud chce vstát, jemně ho zadržte.

Po děsu dítě obvykle hned spí dál. Vlastně se vůbec neprobudilo a ráno o ničem neví. Těžká je ta chvíle hlavně pro rodiče. Řekněte o děsech i chůvě nebo babičce, ať ví, co dělat.

Přichází děs každou noc ve stejnou dobu? Britská zdravotní služba NHS doporučuje zkusit tohle: dva týdny dítě každou noc jemně vzbuďte asi 15 minut předtím, než děs obvykle přichází. Někdy to děsy zastaví.

Chodí ve spánku

Náměsíčnost má k nočnímu děsu blízko. Obojí přichází z hlubokého spánku. Velká kanadská studie sledovala skoro 2 000 dětí. Asi třetina dětí, které jako malé měly noční děsy, později chodila ve spánku. Nejvíc náměsíčných dětí bylo kolem 10 let. Častěji to byly děti, jejichž rodič chodil ve spánku taky.

Léčit se to většinou nemusí. Do dospívání z toho většina dětí vyroste. Důležité je, aby se dítě nezranilo:

• zavírejte okna a venkovní dveře, ke schodům dejte zábranu,
• z podlahy uklízejte věci, o které může zakopnout,
• nože a nářadí mějte zamčené,
• dítě, které chodí ve spánku, nemá spát nahoře na palandě,
• když hrozí, že odejde z domu, pomůže alarm na dveřích.

Když ho najdete chodit, jemně ho odveďte zpátky do postele. Většinou samo zase usne. Budit ho nemusíte. Pokud musíte, buďte opatrní. Když se probudí prudce, je zmatené a může se leknout.

Co pomáhá předcházet

Většinou se můry i děsy upraví samy. Pomoct může:

• dost spánku a klidný večer. Přetažené dítě má děsy i chození ve spánku častěji. Kolik spánku dítě potřebuje, najdete v článku Kolik spánku potřebují děti.
• spánkový deník. Pár týdnů si pište, kdy dítě šlo spát, jak dlouho usínalo, co se v noci dělo a jak se cítilo ráno. Snáz pak najdete, co potíže spouští.
• povídat si o tom, co dítě trápí. Stres a starosti můry přiživují.
• večer nic strašidelného. Na konec dne patří klidný příběh, třeba z našich pohádek na dobrou noc.

Dětem, které mají můry často, může pomoct jednoduchá věc: sen si přepsat. Dítě si přes den vymyslí nebo nakreslí jiný, dobrý konec a ten si pak opakuje. V malé kanadské studii s dětmi od 9 do 11 let tak ubylo nočních můr. Výsledek vydržel i po devíti měsících. Nejlépe se to dělá s psychologem. U častých můr pomáhá i kognitivně-behaviorální terapie.

Pokud se dítě bojí hlavně tmy a spaní o samotě, pokračujte článkem Dítě se bojí tmy a nechce spát samo.

Kdy k lékaři

S dětským lékařem se poraďte, když:

• noční můry pokračují i po 6. roce,
• můry jsou časté nebo začaly po něčem, co dítě vyděsilo nebo hodně rozrušilo,
• noční děsy pokračují po 12. roce,
• noční děsy začaly až po 5. roce,
• děsy se opakují často a nevíte si s nimi rady.

Kvůli chození ve spánku se ozvěte, když dítěti narušuje spánek, bojíte se, že se zraní, nebo když je přes den hodně unavené. Určitě se ozvěte, když si všimnete, že se mu ve spánku zastavuje dech.

Poslechnout si „Vítr ve vrbách – Na říčním břehu“Další články